A nadešla opět „doba temna“ ……………..

Protože dlouhých 6 let nebylo nikoho, kdo by byl ochoten zaznamenávat líný rok událostí, odhodlávám se k tomu já ve snaze alespoň stručně zaznamenat nejvýznamnější okolnosti, které vtiskly charakter těm uplynulým létům života vodáckého oddílu než vpadnou v úplné zapomenutí. Nepřesnosti, kterých se možná dopustím, budou mi snad, jak doufám, prominuty.

 8. 1. 1964 Vránová, v.r. 

 Bez nadsázky možno říci, že činnost kanoistického oddílu se vyvíjela „od desíti k pěti“. O nějaké cílevědomé sportovní náplni kanoistického oddílu se nedá vůbec mluvit z toho důvodu, že prostě neexistovala. Nakonec zůstal jediným pojítkem volejbal, který se hrával několikrát do týdne, hlavně v sobotu a v neděli před loděnicí. Už ani ty Moravičany nikoho nelákaly, i když vodní stav v některých jarních měsících přímo sváděl ke krásným vyjížďkám po peřejnatém horním toku Moravy. Volání „Líné řeky“ již na „staré mořské vlky“ neplatilo. Zůstalo jich ostatně v oddílu velmi poskrovnu. Když přestal do loděnice chodit nakonec i Miloš Dudek „z důvodů srdeční choroby“, rozpadla se tím poslední dvojice závodníků, kteří ještě jakž takž pravidelně trenovali. Z dorostenců zůstal jen Luděk Petřivalský, který dosahoval poměrně pěkných výsledků na závodech. Po rozumném zvážení situace a s přihlédnutím k jeho dalšímu sportovnímu růstu, přestoupil do kanoistického oddílu Slovan Olomouc. Tím odpadla i poslední naděje oddílu z řad mládeže. Po dvě další sezony závodila ještě za náš oddíl Vlasta Lžičařová, která nás reprezentovala i na mistrovství ČSR, kde se probojovala až do finále. Nakonec však i ona odešla.

 Během doby byly podnikány různé pokusy o získání mládeže do našeho oddílu, protože pohled na zahálející zaprášené závodní lodě skličoval každého, kdo měl někdy rád zčeřenou vodu sportovním zápolením. I když se tyto pokusy někdy částečně zdařily, byla předem odsouzeny k zániku, protože většina starých členů neměla o závodní kanoistiku a nakonec ani turistickou, žádný zájem. Mládež potřebuje mít před sebou příklad, vzor a obětavé vedení. Žádný z těchto předpokladů nemohl oddíl mladým poskytnout.

 A nyní ve zkratce, jak proběhla léta 1958 – 1961. Ve vedení oddílu se vystřídali postupně M. Kouřil, M. Mareš, O. Romančík a M Pletánek. Jedinými světlými body a vlastně i jedinými akcemi oddílu jsou společné dovolené.

r. 1958

Odbíjená několikrát v týdnu, dle nálady členstva, dovolená na Oravské přehradě za účasti asi 20 osob, flotila 4 Mloků a 1 oplachtěná kanoe.

r.1959

Odbíjená, o nedělích plachtění na „Tajvanu“. Olin, Miloň a Bohuš staví motorový člun, krásná dovolená na Velkém Dářku zpestřená jízdou na desce za motorovým člunem. Účast asi 30 osob, hejno dětí, 4 Mloci, 1 motorák, 1 kanoe a 1 kajak.

r.1960

Činnost oddílu čím dál víc upadá, počet členů oddílu něco mezi 10-15. Ne moc vydařená dovolená za účasti asi 12 lidí na Vranově.

r.1961

Přes všechny snahy vzkřísit činnost kanoistického oddílu, nyní již Slovan Černovír, se toto nedaří. V rámci geologického průzkumu bylo zlikvidováno poslední pojítko, které svádělo členy alespoň o sobotách a nedělích dohromady. Bylo zničeno volejbalové hřištěu loděnice. Kavoň, Olda a Miloň prodávají Mloky, a proto ani společná dovolená nebyla již letos u vody, ale několik členů jelo auty do polských Tater.

 Kavoň s Miloněm se rozhodli, že budou stavět Finy. Z Brna si vypůjčili kopyto a hned po návratu z dovolené se pustili do stavby

10. září

 svolává Miloň, který je teď předsedou oddílu, členskou schůzi. Hrstce členů )je jich 12), kteří tvoří rozpadávající se kanoistický oddíl, předkládá návrh na zrušení oddílu a založení jachetního oddílu. Na Ovčárně v Jeseníkách je částečně zbořený skládací barák, který snad vojenská správa lacino přenechá. Postavil by se na břehu tvořícího se jezera za Chomoutovem, kde má být později vybudováno rekreační středisko pro Olomouc. Vodní plocha má dosáhnout až 100 ha. Vybudováním loděnice u jezera byl by vytvořen první předpoklad pro činnost nového jachetního oddílu.

 Návrh byl jednohlasně přijat a kanoistický oddíl byl zrušen.